Александр Сергеевич Пушкин.
Перевод стихотворения Я памятник себе воздвиг нерукотворный на чешский язык.

Pomník

Exegi monumentum.

Svůj pomník buduji, ne ruk to dílo prosté:
lid k němu připroudí a cesta nezaroste;
on hrdé témě své až v jasnou nebes hloub
vzpne výš než Alexandrův sloup.

Ne, neumru, to vím! Duch volný, věčně živý
v mé lyře věštecké s mým prachem nespráchniví –
i zajde sláva má jen pak, až na zemi
i slední pěvec oněmí.

Zvěst o mně proletí tou velkou, širou Rusí,
a každý jazyk v ní mé jméno znáti musí, –
vnuk Sláv i divoký též Tunguz, plachý Fin
i vzdorný Kalmyk, stepi syn.

A dlouho národu má paměť bude milá,
že dobrých citů vznět má lyra probudila,
že v krutém věku svém jsem volnost uctíval
a milost k padlým vyzýval.

Kam velí Bůh, tam veď, ó Muso, vyvolence!
Čel mužně útokům a nežádej si věnce;
snes klidně chvály hlas i sykot pohany –
a hlupcům nedej ochrany.

Památník

Já památník si zvedl, ne však rukou tvornou,
a k němu nezaroste stezka dokona:
on výše povznesl se hlavou nepokornou
než sám sloup Napoleona.

Ne! neumru: má duše bude znít z mé lýry,
prach přečká můj a nestlí, ani nesvšední,
já slaven budu, dokud potrvá svět šírý
a v světě básník poslední.

Zvěst o mne sletne všecky ruské nivy,
mé jméno každý jazyk Rusi vysloví!
Vnuk hrdý Slovanův i Fin i Tungus divý
i Kalmyk, přítel stepový.

A hned tak národ ze srdce mne nevyhostí,
že probouzel jsem lýrou dobré pocity,
že užitečným byl jsem veršů spanilostí,
lkal o milost, kde ubitý.

O, Muso, poslušná buď božího jen kynu!
Nechť hana neleká tě, vínek neláká;
a slávu jako hanu přijmi bez účinu
i nechej býti hlupáka. 

Последние стихотворения